Alexa Bliss v podcastu Stephanie McMahon vzpomínala na boj s anorexií, který ji v dospívání málem stál život. Už v šestnácti letech si kvůli své sportovní postavě připadala jiná než ostatní dívky. Posměšná poznámka o jejích stehnech tehdy podle ní prohloubila nejistotu, se kterou se už potýkala.
V podcastu What’s Your Story? se jí Stephanie McMahon zeptala, zda si vybavuje poznámku, která ji tehdy zasáhla. Bliss si okamžitě vzpomněla na chlapce, který se jí posmíval kvůli silným stehnům. Jako gymnastka měla vypracované nohy a už předtím se kvůli nim srovnávala s vrstevnicemi. Dnes se na svou tehdejší postavu dívá jinak:
„Když se na to zpětně podívám, říkám si: Páni, měla jsem skvělé nohy.“
Bliss se tehdy dál věnovala závodnímu cheerleadingu a atletice, přestože se její zdravotní stav zhoršoval. Lékaři u ní zjistili nebezpečně nízkou tepovou frekvenci. V rozhovoru přiznala, jak vážná situace byla:
„Mám velké štěstí, že jsem nezemřela.“
K nejtěžším vzpomínkám pro ni patří chvíle, kdy ji matka v slzách prosila, aby se najedla, protože se bála, že o ni přijde. Bliss řekla, že ji vlastní reakce dodnes pronásleduje. Oba rodiče se jí podle jejích slov snažili pomoci, ale i když jim říkala, že se chce uzdravit, stále pro ni bylo těžké vzdát se potřeby mít jídlo pod kontrolou.
O svém boji s anorexií Bliss mluvila už dříve. Zkušenost s hospitalizací a zotavováním promítla i do tetování s odkazy na Disney. V rozhovoru se Stephanie McMahon popsala také to, jak těžké bylo pro její rodiče sledovat, když se její stav zhoršoval a ona jejich pomoc ještě nedokázala přijmout.
