Brock Lesnar vzpomínal na počátky své kariéry v MMA a prozradil, že jeho přechod z WWE do UFC nebyl jen o bojování, šlo také o strategii, myšlení a řízení jeho veřejného image.
V podcastu Spittin’ Chiclets Lesnar zavzpomínal na to, jak se jeho kariérní změna vyvíjela po odchodu z WWE a jak se naučil využívat image padoucha, aby se v záři reflektorů lépe orientoval.
Poté, co v roce 2004 odešel z WWE a v předsezóně 2004–05 se mu nepodařilo dostat do kádru Minnesota Vikings v NFL, Lesnar řekl, že byl odhodlán najít jinou cestu, která uspokojí jeho soutěživého ducha. Toto hledání ho nakonec zavedlo k bojovým sportům, včetně jeho první velké příležitosti v rámci K1 Kickboxingu v roce 2007 proti Kim Min-Sooovi.
Lesnar vysvětlil, že v té době nehledal slávu, hledal výzvu. Popsal, jak jeho motivace vycházela z touhy neustále se fyzicky i psychicky posouvat dál poté, co opustil wrestling.
„Věděl jsem, že prostě chci něco jiného. Chtěl jsem vidět, co je tam venku.”
Jak jeho cesta v MMA nabrala na obrátkách, Lesnar přiznal, že nikdy nečekal, že jeho vzestup bude tak rychlý. Přestože do tohoto sportu vstoupil s omezenými zkušenostmi, už ve svém třetím profesionálním zápase se ocitl v boji o titul šampiona UFC v těžké váze – moment, který definoval jeho odkaz v bojových sportech.
„Netušil jsem, že se tak prosadím a stanu se šampionem UFC. Byl to cíl, ale že zrovna můj třetí zápas bude proti Randymu Coutureovi ze všech těch borců. Mohl jsem se uzavřít do sebe a bát se toho. Musíte mít alter ego, musíte mít v sobě něco, co vás nutí věřit, abyste toho dosáhli.”
Během rozhovoru Lesnar také prozradil, že si rychle uvědomil, jak užitečná může být jeho minulost v profesionálním wrestlingu v rámci UFC. Na základě svých zkušeností z WWE se rozhodl hrát roli padoucha, protože pochopil, že tato persona mu pomůže kontrolovat, jak často se bude muset zabývat médii.
„Zjistil jsem opravdu brzy, že když v UFC hraju padoucha, nemusím se zabývat médii a podobnými věcmi. Můžu lidem prostě říkat, co chci.”
Dále vysvětlil, že postava, kterou fanoušci viděli v televizi, nemusela nutně odpovídat tomu, jaký byl v soukromém životě. Podle Lesnara mu udržování odstupu od veřejnosti umožnilo chránit svůj osobní život a zároveň si zachovat reputaci jednoho z nejlepších bojovníků.
„Lidé vidí Brock Lesnara jako entertainera a myslí si, že takový jsem. Ale takový nejsem a nikoho nepustím do svého kruhu natolik, aby to věděl. Dlouhou dobu to bylo tajemství.”
Lesnar také přiznal, že opírání se o tuto agresivní osobnost se stalo užitečným nástrojem, když bylo třeba, zejména při jednání s protivníky, médii nebo fanoušky, kteří od něj očekávali intenzitu.
Lesnarův vzestup v MMA se stal jedním z nejrychlejších v historii UFC. Titul šampiona UFC v těžké váze získal již ve svém třetím zápase a poté titul obhájil proti Franku Mirovi, než si připsal další významné vítězství nad Shanem Carwinem. Jeho pozdější porážky od Caina Velasqueze a Alistaira Overeema přišly po vážných zdravotních problémech, včetně divertikulitidy, která ho donutila na čas opustit MMA.
